Když občas během dne vyjdu v Kralupech na ulicí, vidím tam mnoho maminek s malými dětmi. Srovnám- li to s počtem malých pacientů v mé ordinaci , cítím velký nepoměr. Chodí ke mně málo dětí a to mne mrzí. V Kralupech vznikla v posledních letech pro mne v tomto ohledu nepříznivá situace. Protože si však myslím, že nabízím kvalitní a zodpovědnou péči a pro určitou skupinu pacientu dokonce velmi výhodnou moderní a šetrnou léčbu, využívám možnost informovat mladé rodiče cestou internetu.

Obecně je nutné si při hodnocení zdravotního stavu malých dětí uvědomit, že děti jsou zcela přirozeně častěji nemocné než dospělí. Je to dáno jejich dosud nezralým imunitním systémem, který se v prvních letech života teprve seznamuje s infekcemi a formuje se. Zatímco dospělý člověk onemocní zánětem horních cest dýchacích v průměru 1-3x za rok děcko 3-7x.

Zejména po nástupu do školky, kde jsou děti vystaveny velkému infekčnímu tlaku, bývají v prvních měsících často nemocné. Většinou jde o nezávažná onemocnění, ze kterých se děti rychle zotaví bez následků. Tato opakovaná imunitní stimulace vede často ke zvětšení lymfatických orgánů, které je v dětském věku do určité míry přirozené. Děti mají větší lymfatické uzliny na krku, větší patrové tonsily /laicky krční mandle/a větší hltanovou tonsilu /laicky nosní mandli/. Pokud takovéto zbytnění lymfatických orgánů není příčinou jiných komplikací není nutné ho řešit. Věkem se upraví.

Jiná situace vzniká tehdy, když se tyto aktivované imunitní orgány v mezidobí mezi infekcemi nezklidňují a sami začínají způsobovat zdravotní obtíže .Bývají to především trvalé rýmy s obturací nosu, opakované záněty středouší, chronický sekretorický zánět středouší, provleklý, zejména noční kašel, noční chrápání a poruchy dýchání ve spánku, opakované angíny. A zde přichází na řadu otorhinolaryngolog , aby rozhodl , kdy je ještě vhodné být trpělivý a léčit konzervativně a kdy už je vhodné zasáhnout chirurgicky.

Především je nutné děcko pečlivě vyšetřit a to většinou opakovaně. Domnívám se , že jen u malé části pacientů je možné rozhodnout o operaci z jedné návštěvy. Jak jsem zmínil dříve, je po každé infekci imunitní systém aktivován a posuzování velikosti nosní mandle a krčních mandlí bezprostředně po infekci může být zavádějící. Zcela nemedicínské je rozhodnout o eventuální adenotomii/odstranění nosní mandle/ bez objektivního posouzení její velikosti . To je možné pouze dvěma způsoby. Jedním je palpace nosohltanu prstem přes ústa. Vyšetření nepřesné a pro děcko velmi nepříjemné, které používám jen tehdy, když není možné vyšetřit hltanovou tonsilu druhým způsobem tj. endoskopicky přes nos. Endoskopii provádím v místní anestesii nejtenčím endoskopem 1,9 mm silným . S tímto endoskopem je možné spolehlivě vyšetřit hltanovou tonsilu u naprosté většiny dětí nad 2 roky. Je-li hltanová tonsila velká tak , že uzavírá nebo velmi zužuje nosohltan, nebo je-li významně zánětlivě změněna, indikuji její odstranění – adenotomii. Jedná se o nejčastěji prováděnou operaci v celé medicíně. Osobně si myslím, že všeobecně je adenotomie prováděna příliš často, protože příčinou opakovaných onemocnění dětí je jejich věková disposice a infekce ve školce, jak jsem uvedl dříve. Někdy žertem říkám, že příroda neponechala dětem hltanovou tonsilu proto, abychom my krčaři měli v 21. století co dělat. Domnívám se dokonce , že to s odstraňováním nosních mandliček jednou dopadne jako s operováním krčních mandlí. Ty se před 50 lety odebírali jak na běžícím pásu a dnes je to operace, kterou indikujeme po velké rozvaze.

Ringbinder theme by Themocracy